Vyrazili jste někdy na zájezd, buď s námi nebo kamkoliv jinam, na kterém vás doprovázel průvodce? Říkali jste si, že taková práce by se vám taky líbila a že to musí být "úplná pohodička"? Pokud máte chvilku času, tak si přečtěte toto vtipné zamyšlení naší průvodkyně, která se této práci věnuje na plný úvazek a je tak možné, že jste ji na některém ze zájezdů potkali i vy. 

část týmu Czech Sport Travel

ZAMYŠLENÍ PRŮVODCE

Ahoj, jmenuji se Nikol a jako průvodkyně po světě se pohybuji už několik let. Svou práci miluji, stejně tak jako zažitky s vámi, klienty. Tento článek berte jako vtipné uvažování nad neuvěřitelnou spoustou situací, do které vás tato práce přivede. A dokud si to nezkusíte, neuvěříte, co všechno se vám může přihodit. A jak s oblibou říkám: dnes už mi nic nepřipadá neuvěřitelné a žádná situace na světě nemožná. 

"Koho by zajímalo, jaký je vlastně takový život, může si přečíst mé dnešní úvahy. Kolegové pochopí, nekolegové se možná pobaví a já? Já konečně dobalím ty kufry a dopiju to víno.

Když jsem dnes opět seděla se zoufalým pocitem nad hromadou věcí, třemi kufry a se sklinkou vína v ruce, přišla mi do toho shodou okolností zpráva: "Dobrý den, máte super práci, blablabla, krásný život, blabla, co mám udělat proto, abych to mohla taky dělat? Blablabla...."(to bla není nic ve zlém, jen se mi to nechce celé opisovat). Taková otázka mi nepřišla poprvé, a tak jsem se dnes (ve snaze oprostit se od těch kufrů) rozhodla odpovědět tak trochu veřejně, jak krásný ten život průvodkyně je:)) takže, nádech, víno... ještě jednou. Můžeme. 

Moje odpověď by zněla asi takto: "Dobrý den slečno/pane/paní/čekateli na lepší život, který za chvíli přijdete o naději"... nee sranda, to poslední bych nenapsala. Jen bych si to myslela. "samozřejmě můžete klidně začít žít tak jako já, nikdy není pozdě. 
Pokud jste připraveni na to, že za pár let budete hledat po bytě oblíbené tričko v rozzuření, že tady někde přece musí být! Pak si ale vzpomenete, že tričko máte vlastně v Praze, protože jste tam museli přespat, když jste někdy přiletěli z jednoho konce Evropy a další den odjížděli na konec druhý a to tričko si z nějakého důvodu nemohli vzít s sebou. Pak vzpomínáte: svetr máte v Brně, kalhoty v Olomouci... jo a ty šaty, co si zrovna chcete vzít na sebe, tak ty jste pro změnu nechali u známých v Itálii. Protože jste od nich jeli do Francie. A z tama rovnou do Norska. A tam šaty přece nepotřebujete. Jednou mi přijel kufr sám až ze Špindlu. BlaBla Carem. Vydržel tam šikula 2 měsíce. A pak zase čekal měsíc v Plzni, protože v něm byly zimní věci a já zrovna potřebovala letní do Albánie. Ale nebojte, dopadlo to s ním dobře. Skončil v bezpečí doma na Moravě! ❤

Kdysi jsem průvodcovala Kodaň o berlích (kdo vzpomíná na MS v hokeji 2018?), jenže berle potom jely autem do Čech a já pro změnu letěla rovnou za polární kruh. Ale taky to s nimi dobře dopadlo. Už jsou po roce cestování zase v Kroměříži. (Díky Míši:))
Víte, kolik to chce plánování? Jednak vás to naučí perfektní šatníkové logistice a je pak hezké ty věci zase všude sbírat (abyste tam mohli nechat jiné).

Až se naučíte logistice šatníkové, budete muset zvládnout tzv. logistiku sebeovládání. Aneb když chcete někoho zabít, nebo alespoň minimálně lištit (ale tak, aby ho to pěkně bolelo!!), ale vy se ze své dokonalé profesionality jen usmějete a řeknete: samozřejmě, pojďme ten problém vyřešit (vy tupá hlavo!!). Brečet s vínem v ruce si můžete až sami večer. Bohužel, lidí s pozitivním přístupem k životu najdete asi tolik jako vodky v nealko Sex on the beach. A nikdy nezapomenete na to, jak jedno léto přišly povodně do Chorvatska, lidem plavaly kufry po ulicích, z postelí měli záchranné čluny a pán na vás z vrchního patra křičí, ať laskavě zařídíte opravu elektřiny, vždyť mu se v ledničce pokazí ten "pršut"!! No jasně, já zapomněla, husa hloupá:)

Taky se naučte dobře počítat. Až budete odjíždět s dvoupatrovým autobusem z benzinky, nestačí se totiž zeptat, jestli nikdo nikomu nechybí. Lidem se totiž nedá věřit! Pán si až po 10 kilometrech na dálnici vzpomněl, že manželku PRAVDĚPODOBNĚ na té benzince zapomněl. Bingo.
A nejen počítat, ale hlavně být znalejší než wikipedie, nebo samotný google. Pokud nebudete připraveni a okamžitě přesně z hlavy nedokážete odpovědět na otázky typu: "kolik sester měla manželka sedmého synovce přes koleno od pratety císaře Františka II."? Tak jste nahraní. Vaše slibně vypadající kariéra bude u konce.
A co teprve někdo, kdo jede k moři a pak se rozčiluje, že ono je tam horko. Jak je toto možné? No to mi někdo vysvětlete...

Ale je to práce s lidmi a na tu vy jste přece dokonale připraveni:)) 

Když se budete umět usmívat, budete milí, hodní, chytří, zkrátka bezchybní, tak nejspíš nebudete mít problém (a nebo možná zkuste kouřit marihuanu, to bude jednodušší a bude vám to navíc jedno). Budete vycházet s lidmi, s hoteliéry, majiteli restaurací a možná, možná i s řidiči autobusů. Při troše štěstí budete kamarádi a na cestách bude sranda. Ta sranda ovšem skončí, když vám na zájezd jako řidiče pošlou pana Tondu, který již 35 let neohroženě brázdí trasu Dolní Lhota - Horní náměšť. Je mistr ve svém oboru a zná každičkou větev na své trase. Do Říma se ovšem vydává poprvé v životě, s papírovou mapou z roku 1958 a s řízky od manželky (stejně jako zbytek autobusu). V lepším případě se ráno objevíte někde před Římem, v tom horším se ztratíte už na nájezdu na D1 u Brna. V té chvíli se z vás kromě průvodce stává i navigátor a z ateistů věřící, že to všechno dobře dopadne. A když tedy po celé noci dorazíte vyřízení na římský ohruh a Tonda prohlásí, že tolik pruhů viděl naposledy v ZOO ve výběhu se zebrami, můžete v klidu umřít, protože už jste zažili vše. Amen.

Tedy vlastně vše ne. Už jste někdy zkoušeli koordinovat dav 180 (podnapilých) lidí v pařížském metru v odpolední špičce a dostat je v pořádku a všechny na druhý konec Paříže na hokejový stadion? Se dvěma přestupy? A 14 linkami metra? Ne? Tak si připravte hlasivky. A hodně, hodně pevné nervy.

A kam si pak my průvodci jezdíme ty nervy léčit? Domů. 
Co se vám určitě bude hodně líbit, bude logistika "návštěvní". Ze začátku, když se budete vracet po dlouhé době domů, budete milovat, jak jsou k vám všichni hodní. Babičky uvaří vaše oblíbené jídlo, rodiče jsou k vám milejší než k ostatním sourozencům a sourozenci vás neštvou. Aspoň první dvě hodiny. Jste v ráji. Jenže po čase zjistíte, že všechen váš čas doma se smrskl jen na chození po návštěvách. Nonstop. Zvlášť, pokud ve vaší rodině zůstali nerozvedení jen teta se strýcem z osmého pokolení, které vlastně ani vidět nechcete. Plánujte s rozvahou! 
Díky bohu za kamarády, kterým pak můžete zavolat a.... jít na návštěvu:))

Ale čas doma se dá trávit i jinak a tedy další logistiku budeme nazývat "lékařský běh na 100 metrů". Ve zkratce: naplánovat si všechny návštěvy doktorů na ten mini čas, většinou jeden den, co tady doma máte. Chce to hodně známých a odvahy překonat nevraživé důchodce v čekárnách. Ale musíte to prostě stihnout. Good luck.

No a jakmile vám skončí tady ta domácí "dovolená", ze které odjíždíte ještě více unavení, než jste přijeli, můžete si zase sbalit věci (ty, co doma náhodou máte) a vyrazit na další "výlet". Bylo načase! Sláva hurá. Pravidelně budete odjíždět s pocitem, že už vás na těch cestách a lidech nemůže vůbec nic překvapit. Haha, nebojte se.... v každém autobuse/letadle/lodi bude minimálně jeden pan Novák, který na zájezd vyráží s naprostým a upřímným odhodláním vysát z vás veškerou zbylou energii a hlavně naději v lidskou inteligenci a dobrý konec civilizace.

Tak šťastnou cestu!

Jo a abych nezapomněla. Taková malá technická. Jste rodinný typ? Tak to vás musím zklamat. Jediný váš vážný vztah bude s vaší účetní, až budete jako OSVČ každý duben na poslední chvíli podávat daňové přiznání:))

Pokud jste došli až sem, gratuluji! Nejspíš máte větší výdrž, než většina ostatních. A tudíž vám chci říct něco na závěr: Nevzdávejte to! Odměnou vám bude spousta přátel po celém světě, procestovaný každý kout a hlavně: otevřená mysl a umění se dívat na všechno v životě s nadledem: tak jako na tento článek:)"