Peru se nám podařilo navštívit v únoru tohoto roku. Když jsme si kupovali letenky, příliš jsme toho o zemi ještě nevěděli, což nás ale neodradilo. Ihned od začátku jsem měl tři věci, které chci v této zemi jistojistě zažít. Cílem každého turisty je návštěva Machu Picchu, ochutnání jedné z peruánských specialit - morčete a právě návštěva fotbalového zápasu. Dlouho dopředu jsem sledoval rozlosování tamní fotbalové soutěže a hledal varianty jak některý zápas skloubit s naší nabitou cestou. Navštívit jeden ze stadionů v Limě? Šedesátitisícový stánek v Arequipě anebo ve výšce téměř 3 500 metrů nad mořem v Cuzcu? Nakonec se na nás týden před cestou velkou měrou usmálo štěstí a plán byl jasný... 

Tajným přáním byl stadion Monumental U. Stadion v Limě, který o měsíc dříve hostil finále Copa Libertadores. Stadion, který pojme 85 000 fanoušků a je největším v zemi. A právě kvalifikační kolo dalšího ročníku Copa Libertadores mezi domácími Universitario de Desportes a paraguayským celkem Cerro Porteño, jehož barvy hájil například bývalý hráč Borussie Dortmund Nelson Valdéz, se mělo uskutečnit druhý den po našem příletu. 

Po příletu a menším seznámením se s městem jsme si zakoupili vstupenky a vydali se směrem na stadion. Ten se nachází na samém kraji města mezi poslední obydlenou částí (nejblíže se nachází univerzitní koleje) a kopci za městem. Cestou ke stadionu již potkáváte spoustu prodejců s klubovými předměty. Ti šťastnější mají dresy vyvěšené na plotě, ostatní položené na zaprášené cestě. Následuje bezpečnostní kontrola. Pokud jste navštívili například fotbal v Itálii a přišla Vám tamní kontrola velmi důkladná, co teprve zde. Samozřejmostí je kontrola cestovního pasu, vyzutí či vyprázdnění veškerých kapes. Neobvyklé není ani to, že máte smůlu se zapalovačem, cigaretami a drobnými mincemi. Novinkou pro mne bylo to, že na stadion nepustí ani opasky či brýle. Ty si můžete pověsit na přilehlý plot a doufat, že je tam naleznete také po zápase. 

Při prvním pohledu uvnitř stadionu se vám zatají dech. Obrovské sektory ke stání za brnankou, zdobené monumentálním klubovým U či šest pater klubových skyboxů vám naskýtá úžasné pohledy, které se dosti liší od evropských stadionů. Stánky s občerstvením, které by jistojistě nesplnili směrnice EU ani v době svého otevření, nabízí tradiční peruánské speciality. Za zmínku stojí picarones (koblihy z dýně a kukuřičné mouky) či anticuchos (grilované  hovězí srdce vypadající jako kebab na špejli). K tomu na zapití slazený nápoj, který v peruáncích vzbuzuje neskutečnou národní hrdost - Inca Kola. 

Na zápas si našlo cestu přibližně 50 000 diváků, kteří vytvořili výbornou atmosféru převyšující kvalitu samotného zápasu. Největší výbuch radosti nastal zkraje druhého poločasu, kdy šli domácí trefou Dos Santose do vedení. Oslavné tance a chorály po dalších patnácti minutách umlčel vyrovnávací gól na konečných 1:1. Domácí sice nebyli favoritem, ze zápasu si však zasloužili vybojovat více než jen remízu do odvety. Fanoušci si však utkání užili a my si tak už od začátku měsíčního pobytu v Peru odváželi první nezapomenutelný zážitek.

Po zápase jsme našli odložené věci na svých místech a vydali se zpět do Miraflores. Pokud byste se někdy do Peru také vypravili a chtěli si dovolenou zpříjemnit o fotbalovou návětěvu, jedinou kaňkou je, že ke stadionu nevede hromadná doprava. Doprava je sice možná místními Colectivos, ti však jezdí své linky velmi nepravidelně a je složitější se v nich orientovat. Jízda taxíkem v Peru není vůbec drahá a je asi nejlepší variantou. Pokud však chcete zažít pravou tvář Limy, doporučuji si cestu ke stadionu projít pěšky. Nikoliv však v noci po zápase! Mějte se velmi na pozoru a berte s sebou jen to nejnutnější jako je pas, telefon a hotovost, kterou ten den hodláte utratit. Především si ale pořádně hlídejte kapsy! Lima překrásné město a nezaslouží si neblahé vzpomínky jako okradení... :-)